Jak si vybrat fotografa

V posledních letech se s „fotografy“ roztrhl pytel. Každý, kdo má kompaktní digitální fotoaparát se snad sám považuje za fotografa. A kvalita snímků tomu odpovídá. Nekvalitní fotografie z focení – či nakonec vůbec žádné fotografie – je snad i ten menší problém. Obtěžování fotografem při focení jsou sice obvykle jen zkazky, ale na každém šprochu pravdy trochu. Místo hezkých fotek si tak občas spíše můžete odnést trauma ze slintajícího „vilného staříka“, který na vás při focení – z důvodu různých úprav – sahá.

Proč u výběru fotografa přemýšlet

Do focení obvykle investujete čas a peníze a navíc jdete se svou kůží na trh. Pokud se zrovna nefotí vašim fotoaparátem na vaši paměťovou kartu, nikdy nemáte jistotu, kde a jak vaše fotografie skončí. Pokud fotíte akty, vaše nahé snímky se tak mohou následujících několik desetiletí náhodně pohybovat po internetu. A protože náhoda je potvora, věřte tomu, že je někdo z vašich známých či příbuzných objeví.

Ač se to nezasvěcenému nezdá, pro nezkušené modely je focení obvykle poměrně intimní záležitostí. Téměř každý z nás se před fotoaparátem lehce stydí. Pokud se k tomu přidá navíc cizí člověk, který vám „lidsky nesedí“, může i tato skutečnost zkazit jinak pěkné snímky vaší až příliš zobrazenou nervozitou. Důvodů proč u výběru fotografa přemýšlet je tedy celá řada.

Co od fotek očekáváte?

To nejdůležitější co si u výběru fotografa rozmyslet je pravděpodobně to, co od fotek očekáváte. Chcete si jen vyzkoušet focení, chcete mít památku na krásné mládí, potřebujete osobní dárek pro babičku nebo naopak fotky pro modelingovou agenturu? Zatímco na fotky pro babičku vám klidně bude stačit amatérský fotograf, který vás v zásadě jakkoliv nacvaká (protože babička, pokud není profesí umělecký kritik, ocení, že je na fotce ta naše Růženka, ale nic jiného), agentura už bude vyžadovat kvalitnější snímky.

Ukázky mluví za vše

Prvotní selekce fotografů obvykle probíhá podle subjektivního měřítka krásy a líbivosti. Logicky chce každý fotit s tím, kdo dělá fotografie, které se vám osobně líbí. Každý byť jen trochu seriózní fotograf má dnes už webové stránky nebo profil na některém z modelingových serverů. Je to nejjednodušší a nejlevnější cesta prezentace své práce. Uznávám, web se zrovna může rozbít, člověk může zapomenout zaplatit doménu nebo ho prostě jen předělávat, ale pokud fotograf není schopen dodat rozumný odkaz na svoji práci, je to první výzva k tomu, být opatrnější.

Chlubím se cizím peřím?

Internet nepřinesl jen jednodušší komunikaci a zlepšení přístupu k informacím, ale také řadu možností jak jednodušeji klamat. Co je složitého na tom vydávat cizí fotky za svoje? Tento nešvar se netýká jen profilů na seznamkách a sociálních sítích, kde je polovina přítomných slečen „modelkou“ a proto má tak dobré fotky. Občas se to objeví i u některého z rádobyfotografů. Nemám kvalitní fotky, ale mám jasnou představu, jak by měly vypadat – proto prostě stáhnu něco z netu a to budu ukazovat.

Nejjednodušší v tomto případě je slušně požádat o kvalitní ukázku. Ať už ve formě originálního snímku, což uznávám, ne každý fotograf udělá (a má k tomu řadu dobrých důvodů – já bych to také příliš nedělal), nebo alespoň ve formě výřezu z originálu v původní kvalitě. Vyberte si fotku z fotografova údajného portfolia, která se vám zdá oproti zbytku jeho práce až podezřele jiná či kvalitní a chtějte vidět část originálu. Pokud se jedná o snímek z netu, buď vám fotograf výřez vůbec nepošle, anebo rovnou na jeho kvalitě poznáte, že se jedná o falzum.

O tuhle fotku jsem zrovna přišel při havárii disku … – Podezřelé!

Reference, reference, reference

Nejdůležitější při výběru fotografa jsou pravděpodobně reference. Samozřejmě jen ty ověřitelné. Má fotograf profil například na fotopátračce, v poznámce uvedeno kolik modelek už z tohoto serveru fotil a přitom žádnou referenci (či jen obvyklé jednoduché věty „Bezproblémová spolupráce“)? Zeptejte se na referenci někoho, koho na fotkách vidíte. Při provázanosti jednotlivých profilů to není příliš komplikované. Fotograf nemá profil na žádném podobném serveru? Nebojte se trochu zapátrat. Podívejte se na facebook (obvykle tam profil mít bude) a v případě, že nemá skrytý seznam přátel i zeď, projeďte v rychlosti jeho kontakty. Pravděpodobně někde narazíte na osobu, kterou znáte z jeho fotografií. A opět platí – zeptejte se. Řada lidí napíše fotografovi pozitivní referenci jen proto, aby měli klid a nebyli považováni za problémaře. Osobní dotaz vám pak může poodhalit informace, které se v referenci neobjevily typu „focení bylo v pohodě, portréty bych s ním klidně fotila znovu, ale do aktů bych s ním asi nešla, to bylo takové divné“.

Poloamatérští fotografové obvykle mívají profil na některém z oborových serverů – fotopátračka, fotoparta, … Nebojte se jejich profily prozkoumat

Doplňkový servis samozřejmostí

V rámci přesvědčování vám fotografové občas nabídnou i nějaký ten benefit, který buď skoro nikdo nenabízí, nebo v něm může být háček, buďte tedy opatrní.

Pokud fotky dopadnou, tak tě dostanu do agentury

Je pravdou, že řada fotografů pro některou z modelingových agentur scoutuje. Ale ne každý kdo o sobě tvrdí že je scout, jím doopravdy je. Pokud vám fotograf něco podobného nabízí, chtějte vědět, pro kterou agenturu talenty vyhledává, a nebojte se v ní zeptat. Za to přece nic nedáte a opět budete mít větší jistotu seriózní spolupráce.

Občas fotím pro časopisy aneb Budeš v časopise

Fotograf vám slíbil, že se vaše fotky objeví v časopise? Nu proč ne, mamince i babičce by to přece udělalo radost a ostatní by záviděli. Podobná výmluva je obvykle naštěstí snadno prokouknutelná. Pokud vám fotograf něco podobného slibuje a nechce s vámi podepsat smlouvu, asi bude něco zvláštně. Brát na sebe riziko prodeje fotky, k níž nemám souhlas modela, to žádný rozumný fotograf neudělá. I proto je smlouva základ. Navíc u téměř všech fotografií v časopisech a novinách je jméno fotografa uvedeno. Chtějte tedy vidět třeba jen nascanovanou stránku, na které je fotograf zmíněn.

Já fotím zadarmo, ale vizážistka stojí XXX

Pokud je s vámi fotograf ochotný spolupracovat bezplatně (formou TFP) ale vyžaduje vizážistku, kterou si zaplatíte, chtějte reference i na ní. Ne každý, kdo se vydává za profesionálního make-up artistu jím skutečně je. Zároveň chtějte vědět i cenu, kolik za líčení dáte. Jde o peníze, takže neexistují žádné výmluvy typu „dohodneme se až na místě“. Pokud se vám práce fotografovo spolupracující vizážistky zdá ne příliš kvalitní či drahá, zeptejte se rovnou, jestli si nemůžete sehnat vizážistku vlastní. Ale samozřejmě vizážistku, která má zkušenosti s líčením pro fotografii. To je totiž specifické a vaše kosmetička, která vás tak hezky nalíčila na maturitní ples nemusí zvládat líčení pro fotky.

Nafotím ti book

Tohle je taková drobná lež. Žádný fotograf, byť je sebelepší, vám book nemůže nafotit. Book totiž znamená přehled práce modela s různými fotografy. Je to ukázka různých zkušeností, schopností přizpůsobit vizáž požadavkům klienta a v neposlední řadě je to i přehled realizovaných zakázek modelky. Fotograf vám může nafotit třeba fotoset, ale pokud slibuje book, tak prostě a obyčejně kecá.

Nejsem tak bohatý, abych …

… si mohl kupovat levné věci. Cena za focení je samozřejmě jedním z těch klíčových faktorů. A bohužel, tady bude jakákoliv rada složitá. Kvalitní fotograf nemá problém si říct za focení několik tisíc, protože jeho čas skutečně tolik stojí. Amatér vás vyfotí zadarmo, ale více si vybírá koho a jak bude fotit (a navíc je občas složité najít “amatéra”, který fotí dobře). Jaké jsou tedy základní modely spolupráce?

TFP spolupráce

Budeme fotit zadarmo. Pro řadu modelů ideální forma spolupráce. Nevýhodou je, že kvalitnější fotografové si obvykle na tento typ spolupráce vybírají modely sami. Navíc je potřeba předem určit, co se bude fotit. Někdo formou TFP nefotí portréty, protože to jsou pro něj jednoduché komerční zakázky, které si nechává zaplatit. Rád ale portréty nafotí modelovi, pokud ten/ta mu bude pózovat na něco dle jeho přání (a tady je potřeba se přesně dohodnout, o jaký typ fotek pro fotografa se bude jednat).

TFP spolupráce (s drobným poplatkem)

Fotograf sice bude fotit zadarmo, ale nechá si zaplatit ateliér, který si pronajímá či například vizážistku. Obecně platí totéž co v předchozím odstavci o TFP focení. Proč nesouhlasit, ale je potřeba dohodnout se předem.

Spousta fotek za drobné

Občas se objevují inzeráty, ve kterých fotograf nabízí 200 fotografií z hodinového focení za 500-1000 Kč. Moje rada by v tomto případě nejspíše zněla „nebrat“. Důvody jsou jednoduché. Kvalitní fotograf obvykle dodává jen pár fotografií – těch nejlepších. K čemu by vám bylo 5 podobných fotek v jednom oblečení a ve stejné póze, když vám stačí jedna? Práce kvalitního fotografa stojí víc než pár stovek, takže tahle symbolická cena je obvykle spíše výsměchem. I když ona tak symbolická není. Počítejte se mnou: za víkend nafotím 5-6 takovýchto sérií, nemusím fotografie upravovat, všechno fotím přes kopírák a na konci měsíce? Pěkných pár tisíc k dobru bez jakékoliv invence.

Fotografa si zaplatím

Pokud chcete fotit s profíkem, budete si ho pravděpodobně muset zaplatit. Nejjednodušší v tomto případě je poptat zakázku u více fotografů tak, ať můžete srovnat cenu a podmínky.

Smlouvejte o smlouvě

Smlouva je u focení základ. Určuje nejen jak vy i fotograf budete moci se snímky nakládat, ale i co je obsahem „zakázky“. Dostanete fotografie v originální velikosti? V jakém termínu a v jakém množství? Nebo naopak dostanete jen vytištěné fotky a každou další si budete muset doobjednat za nehorázné peníze? I to jsou záležitosti, které by smluvně měly být ošetřeny.

Žádný návod na výběr fotografa samozřejmě nemůže být všeobjímající a i moje rady berte s rezervou a nadhledem. Nejdůležitější při výběru fotografa je prostě a jednoduše používat hlavu. A když se zeptáte na podobný návod jiného fotografa, dá vám určitě i jiné rady. Tak přeji hodně štěstí při výběru toho pravého.